Andrej Sacharov byl geniální fyzik, otec ruské vodíkové bomby. Hrůzný dopad, jenž měl jeho vynález na bezpečnostní situaci tehdejšího světa rozděleného železnou oponou, jej přiměl ke stále častějším projevům svědomí a občanského postoje. Od šedesátých let byl sovětským režimem pronásledován, třebaže mu v roce 1975 byla udělena Nobelova cena míru. Po nástupu přestavby byl sice slavnostně pozván Gorbačovem do Moskvy a stal se poslancem státní dumy, leč brzy byl pro mnohé nežádoucí osobou. Na člověka připomínajícího epochu, kdy určitá skupina lidí v Sovětském svazu žila v disentu, vzpomíná jeho dlouholetá družka Jelena Bonnerová, která se Sacharovem sdílela sedmileté vyhnanství v Gorkém, izolaci od společnosti a byla mu oporou při jeho protestních hladovkách. Téměř dvacet let po jeho smrti se ve vyprávění této silné ženy i v archivních záběrech odráží osobnost intelektuála, který cítil zodpovědnost za svou dobu. Kvůli svému svědomí i přesvědčení se neváhal postavit kdykoliv na odpor.